Tenisový rodič

24.10.2015

Samostatnou kapitolou v tenise, jak při tréninku, tak na turnajích, je tzv. tenisový rodič. Bývá to obvykle otec, který své dítě staví na piedestal a má přehnané nároky na výkon svého potomka. Je přesvědčený o tom, že jeho dítě je nejlepší ze všech a už vidí jeho zářivou budoucnost ve špičce světového tenisu, ačkoli je dítě často průměrný hráč.

Plete se svými názory do cesty trenérům, které často mění s tím, že mohou za neúspěch. Dítě takového rodiče bývá přesyceno materiálními věcmi i obrovskou porcí tréninkových jednotek, takže by se zdálo, že musí vyniknout nad ostatní, ale opak je často pravdou. Toto dítě je ve skutečnosti deprivované, neboť dětská psychika nezvládá tento očekávaný model úspěchu, a to že prohrává je často tím, že se nedokáže vyrovnat s tlakem a ambicemi svého rodiče.

Tenisový rodič někdy nervově nevydrží a o víkendu či jindy, kdy má volno, se snaží své dítě trénovat místo oficiálního trenéra. Nejen, že mu zkazí úderovou techniku neodbornými radami, ale zaslepeným přístupem zdeptá dítě za tuto hodinu i psychicky. Může dojít i ke konfliktu, kdy dítě v slzách nemá sílu rodiči odporovat a kazí se tak jejich vzájemný vztah, potažmo se naprosto vytrácí radost dítěte ze hry. Někdy to dokonce může skončit i fyzickými tresty. Takové nastavení rolí rodič - dítě může vyústit, a často to tak bývá, v absolutní nezájem dítěte o tenis. Ztrácí motivaci k tréninku a radost ze hry a obává se, že nesplní přehnané nároky. Po jisté době jeho frustrace, tenisu zanechává úplně, k naprostému rozčarování tenisového rodiče.

Mě jako trenéra nejdříve zajímá, když za mnou přijde rodič, abych trénoval jeho dítě, do jaké míry je či není tímto tenisovým rodičem a jestli má dosažitelné cíle pro své dítě.

Od mého útlého mládí, kdy jsem soutěžil na turnajích, i během mé trenérské praxe v dospělosti jsem získal schopnost tyto rodiče včas odhalit a raději se jim vyhýbám. Správný a kvalitní trénink se děje jen mezi hráčem a trenérem, kdy na kurt nemají přístup další osoby, natož ti, kteří se snaží do tréninku vstupovat svými radami.

Správná spolupráce trenéra s rodičem vychází z reálných skutečností a přiměřených cílů svěřence. Já osobně se diskuzi s rodiči nebráním, ale je třeba jim vysvětlit, že nejdůležitější je snaha, bojovnost, fair play a radost ze hry jejich dětí.

"Někteří tenisoví rodiče se od ostatních liší tím, že se ani v nejmenším nesnaží utajit, jak mnoho jim na výsledku jejich ratolestí záleží. Spílají jim, když se jim nedaří, až se hory zelenají, visí na plotě a někdy se zdá, že v příští vteřině vtrhnou během hry na kurt, ohnout své nešťastné děcko přes koleno a dají mu na pamětnou, jak se má hrát tenis." (MAN, 1995, s. 73)