Strach z vítězství...

Významným psychologickým prvkem, ne-li fenoménem, při hraní zápasu v tenise na body, je strach z vítězství. Mohlo by se zdát, že vítězství ve hře a hráčova touha po něm je daná jako jasný cíl, kterého je třeba dosáhnout. Ovšem není to ani zdaleka tak jednoduché. Často se stává, že v momentě, kdy se již dostane hráč vítězství na dosah, dolehne na něj tíha okamžiku, znejistí a začne se o vítězství bát. Tento strach mu tzv. sváže nohy a ruce, a i když mu chybí např. jeden či dva body k dosažení úspěchu, šanci nevyužije a zápas se otočí v jeho neprospěch.

Každý, kdo kdy závodně hrával tenis, zná ten pocit, jaké je prohrát zápas, ačkoliv chyběl již jen krůček k vítězství. V tenisové hantýrce se tomu také říká "prohrát z mečbolu".

Památným zápasem tohoto druhu, který rozesmutněl české fanoušky v roce 1993, bylo finále Wimbledonu mezi Janou Novotnou a Steffi Grafovou. Naše hráčka, Jana Novotná, vedla v rozhodujícím setu již 4:1 a 40:15, avšak od této chvíle nezvládla tíhu okamžiku a o slovo se přihlásil výše zmíněný strach z vítězství. Začala kazit jednoduché míče, stav se záhy srovnal a naše reprezentantka skončila tento zápas v slzách a prohrála.

Došlo také na dojemný okamžik, kdy jako poražená finalistka přebírala trofej od vévodkyně z Kentu, propukla v pláč a vévodkyně ji na svém rameni utěšovala. Jana Novotná a čeští fanoušci se však nakonec dočkali vytouženého wimbledonského triumfu ve dvouhře v roce 1998, kdy tento strach z vítězství překonala.

Uvedený faktor tenistovy psychiky se může objevit na všech úrovních soutěžení. Znám ho dobře i já ze svých začátků. Potýkáme se s ním i ve spolupráci se svěřenci, ti také často tzv. prohrají vyhraný zápas. Problémem je, že v tréninku se na to dá jen stěží připravit. Snažím se
o to tím, že svým svěřencům doporučuji hrát cvičné zápasy mezi sebou, jak často je to jen možné. Z vlastní zkušenosti vím, že se dá tento faktor odbourat, ale chce to zápasovou praxi.